Grc grc grc

7. března 2013 v 19:06 |  pocity
Posledních pár dní, z nevysvětlitelných důvodu, mi furt tekla z očí slaná voda. Možná, protože si přijdu jako vůl. Jako hovno, co se zabalí do mašle, ale furt je to hovno.
Přijdu si na všechno tak osamocená. Bez ničeho, stavím sama na sebe, sama se sebou, sama pro sebe. Zvykla jsem si na to.. vnímat se své pocity, své nejtajnější touhy a nálady. Rozumím si jako nikdy jiný mi kdy rozuměl. Vesměs se to odráží v mém společenském chování. JÁ = středobod vesmíru TY = vedlejší.

Cítím se tolik osvobozena, když výjdu ven a bavíme se. Málokdy se to stává. Nikdo mi jen tak nenapíše, jak se mám, co nového v životě. Nikdy už nic takového nezkouším navázat sama. Vím jak to dopadne. Odmítnutí, plané sliby, lži a posměch. Tolik mě mrzí vyprávění ostatních, jak byly na diskárně, jaký blaznivý fotky mají z intru a jak k nim příjde kámoš od vedle na vodnu. Nemám sebevědomí navazovat vztahy. Může za to tloušťka. Snažím se to změnit, ale prvně musí pár kil dolů
*Ponaučení tohoto odstavce: važ si svých přátel, někdo nemá žádné, z této perspektivy jsem i já na tom pořád dobře



S klukama nejsem na to o moc líp. Ba naopak. Pro všechny absolutní vítěze jsem vzduch. Tolikrát když se ráno vzbudím, chci zůstat ležet, protožemi hoši ku mě nepocitují náklonost.

Rodiče mě štvou .
¨
Rozplakala jsem maminku a ona mě, když mi řekla, že teda klidně může umřít a ona me chybět nebude .
Taky táta mi vrtá hlavou. Z aty 4 zajebaný roky nebyla jsem schopná zajít na hřbitov. Máma říkala, že bych to nezvládla. Možná se její názor změní. Jenže já se nechci podívat do tváře a přitom koukat do země. Nechci si přečíst jeho jméno

Weißt du, dass ein Stück von mir mit dir gestorben ist? Es hat mich so tief verletzt und der Schmerz stirbt zu letzt.

Možná si mě někdo představí jako asociální, nemytou kouli sádla, je mi to jasné, a nesnažte se mě přesvědčit, že ne! :D
Ale blog pro mě není jen místo pro psaní. Nacházím tu obdiv a kousíček pocitu lásky. Kompenzuji si to, to co v realním životě ZATÍM nemám..

Spasibo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bay | Web | 7. března 2013 v 19:16 | Reagovat

prepáč, ale.. päť minút som hľadela na obrázok,.. a mám strach. to je.. strašideľné!

2 podsuk | Web | 7. března 2013 v 22:24 | Reagovat

Ačkoliv nemáš nejspíš zrovna radostné období, tak chtě nechtě mě svejma článkama vždycky tak nějak vykouzlíš čakovej ten hořkej ironickej úsměv na tváři. Jak někdy dokážeš přesně vystihnout pár slovama to, co ostatní nedokážou ani idetifikovat. Drž se holka. Zvládneš to. A neboj se lidí okollo, ne všichni koušou :). JInak, nebude mi vadit, když si sem dáš tento odkaz na novej blog, a budu ráda :) . Já ejn nechci, aby ho znal někdo ze známejch...

3 Theresa | Web | 8. března 2013 v 15:23 | Reagovat

Krásně napsané :).Z blogu mi přijdeš jako fajn osůbka, kdybych tě znala, ani omylem bych tě neignorovala! :D

4 Kristl | Web | 8. března 2013 v 20:09 | Reagovat

Když si to čtu tak mám pocit, že to znám :\. DRŽ SE!

5 lauraadiefuchs | Web | 8. března 2013 v 20:25 | Reagovat

[4]: Budu, slibuju., protože nikdo jinej za mě to neudělá :X

[2]:děkuji ti moc. Ani nevíš jak me komentáře od Tebe vždycky nabudí a rzveselí. děkuju x.x

6 Kristl | Web | 8. března 2013 v 20:36 | Reagovat

No víš to srdíčko platilo hlavně ke cvičení a k prázdninám :D :)

7 Ali | Web | 9. března 2013 v 15:57 | Reagovat

Uhh, puberta. Chci říct, podobnými mi problémy si projde každý, jen někdo jich bude mít víc, někdo míň.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama