Jizvy na duši

24. dubna 2012 v 20:22 |  pocity

Všechno to bylo na dvě věci. Tenkrát jsem to chtěla skončit. Utnout to. Jak to asi vypadalo? Nebo že by prostě nebyl můj den? Aha- už leta letoucí že? Živoj je boj a já na něj nejsem připravená. Kolikrát to přišlo a já se válela s kaluži krve na zemi.

Smutek sedí hluboko. Tak hluboko se stejně nikdy neříznu ;)

Už předem vše vzdávám, neb zkušenosti mi ukazují konečný výsledek.
Nesnášela jsem školu. Né kvůli učení, ale kvůli spolužákům. Mám vlaszní svět s míma pravidlama s míma lidma a vším možným. Odsnít se ze světa přijít duchem zpátky když se to hodí.


Každý doufá v lepší budoucnost. Ale hej ! Z ničeho nic nepřijde. Chce to změnit všechno v hlavě. A pak pokračovat s vývojem osobnosti dál.


Je to už 4 roky pořád když na to vzpomenu chce se mi plakat.Každé ohlednutí se zpět za špatných háže do ran jenom sůl.
Jednou jsem to někomu vyprávěla. Řekl mi ten dotyčný, že až budu velká budu mít jasné cíle a velké sebevědomí. Kdo ví?

Aneb když slzy mění barvy.



kdo bojuje, může prohrát. Kdo nebojuje už prohrál dávno.
Vše je jen na tobě ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Christeena | Web | 24. dubna 2012 v 20:57 | Reagovat

Sice jsem toto nikdy nedělala, ale díky tobě vím, jak to ten dotyčný prožívá. Ten tvůj pohled s trochou černé ironie je strašně depresivní. Ale asi to bylo depresivní.. Sry, kecám picoviny. Myslím, že ten člověk měl pravdu. Protože až se ostatní začnou teprve řezat, tak ty už dávno budeš za vodou. Můžu se jen zeptat, kolik ti vlastně je? :)

2 Tenebrae | E-mail | Web | 24. dubna 2012 v 21:50 | Reagovat

Uf. Aj ja niekedy nutkanie sa rezať, ale nakoniec to nikdy neurobím. Budú z toho hrozné jazvy a keď už chcem dostať krv z môjho tela, môžem ju radšej darovať. Ale tie pocity poznám. :-(  :-(  :-(

3 Thindustry | E-mail | Web | 24. dubna 2012 v 21:56 | Reagovat

Nebudem plakať, nebudem plakať, nebudem plakať, nebudem plakať, nebudem plakať..!! :-(
Je to nádherne napísané!! T.T

4 Bebe Sušenka | Web | 25. dubna 2012 v 16:51 | Reagovat

Mám chuť brečet :( občas mám chuť se řezat, nikdy jsem to neudělala. Mám staršně nízké sebevědomí,nesnáším školu :( napsala jsi to krásně

5 Dottie | Web | 25. dubna 2012 v 21:09 | Reagovat

Ráda bych napsala, že jsem nic takového nikdy nepoznala, ale lhala bych.. :)
a prosím změnila jsem si přezdívku, tak si mě prosím přepiš z Leely na Dottie :)

6 Š. | Web | 27. dubna 2012 v 21:38 | Reagovat

Fuj ..takové jizvy.To je strašné...A jak dlouho to pak ještě zůstane vidět.Je škoda si takhle kazit kůži....

7 Fu~ | Web | 27. dubna 2012 v 23:58 | Reagovat

Prožila jsem na  základce podobné, totální  peklo  skoro 2  roky,  nikdo mě neměl rád..  byla jsem  zoufalá, probrečela noci, pak mi bylo i špatně,  do tedka mám ze stresu zničenej  žaludek  a  beru prášky , když jsem fakt v depresi .. jednou jsem se  řízla ale  pak mi  to přišlo k ničemu akorát zničený ruce a pořád jsem na to myslela..  navíc  lidi na  to  blbě koukali..  co z toho ?! nic akorát další problémy  ..  takže od  tý doby jsem začla být sebevědomější a nesmim se bát si stát za svým názorem a umět ho prosadit, chci vycházet s lidma ale někdy to prostě nejde :) myslim že od tý doby jsem  zjistila co jsou to pravý přátelé a že jsem ráda že mám alespon jednu opravdovou kamarádku  s kterou jsem se nikdy od malička nepohádala je jako moje sestra uplně jiná než já ale  kdyby se mi něco stalo ona by mi pomohla.. :)  jak jsem  tedka koukala na  ten seriál tak se jenom potvrdila moje myšlenka ,že né každej kamarád je  pravej kamarád ..přetvářka,pomluvy, podvody jsou všude jen  je občas nevidiíme  a když jo ..  tak je pak většinou už pozdě.Moje chování se  trochu změnilo,od  základky kdy jsem fakt měla teror a protože mám jiné zájmy než ostatní měla jsem to těžký + kvůli blogu i na střední .. nadávky, výsměch  apod. po půl roce je klid a doufám že ještě dlouho bude. Musíš mít hlavu vzhůru a  jít dál i když je to  někdo  dost těžký :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama