Můj hororový příběh

15. ledna 2012 v 13:36 |  pocity
Právě jsem akorát přemýšlela o mím kamarádství s Míšou .. co jsme si prošli- rozchody, rozvody, lásky, párty,chlast , nový kluci.. u Nových kluků se musím pozastavit, poněvadž mi dost z toho mrazí v zádech ale mám i příjemný pocit. a oč jde?

Byla nejspíš půlka října, páč jsme měli podzimní prázdniny a Míša u mě měla spát. Máma byla v práci a dovolila nám být do 10 venku. Fakt k nasrání .. neměli jsme program a tak jsme usedli za FB a rozhodli se někomu napsat at jde ven . V přátelích jsme nalezli cizío kluka. Bez váhání jsme napsali jestli nechce ven. On že bydlí ve vesnici 15 km daleko a že se k nám jen tak nedostane, že nemá keš. Nemůžou kluci za náma musíme my za nima. Vzali jsme si svoje saky-paky a šli na bus...
...........

....................

.................................

V 7 jel poslední zpátky. Kluci sejen škodolibě umívali. A najednou nás chytla ramena, my to dojdem pěšky Nechali jsme si před nosem uject řidiče a plný autobus a šli.Byl to humus.. já se ve tmě bojím.. jen silnice, vůkol les a pole, pár baráku, vekterých se vnitř se nesvítilo.
Po 8 km jsme už nemohla a tudíž jsme si sedli na lavičku.Bolela mně záda, boty se mi roztrhali a byla jsem hladová. ž jsme uvažovala jestli nepůjdem do hospody naproti a půjdem na čaj, peníze nám koneckonců zbyly.Nebo budeme stopovat . Míša se málem rozbrečela.Se slovy "mě se to tu nelíbí, jdeme prosím Tínko domů"mě vyděsila.
Zruba 10 minut jsme šli do kopce. Cítila jsme civilizaci šumení aut mi přinášelo maximální uspokojení.O chvíli auta míjela i nás.Teda jedno červené. Když najedou to auto furt kolem nás zpomalovalo až zastavilo. Míša mě táhla"nezastavuj se" a utekli jsme do pangejtu. A auto odjelo. Super, auto pryč, my špinavý. najendou jsme slyšla líbeznou melodii z lesa. přesněji odtud kudy jsme šli. Nepravidelná melodie, nemohla jsme identifikovat z jakýho nástoreje je, ale i přesto mě líbezně přitahovalo. Vzpamatovaly mě až kapky deště. Naše zraky setřely a ona zakvikala "RYCHLE" chytla mě za ruku a bežely jsme domů.
.Sotva mnohy byly v baráku zaburácelo jako prase. Sousedce vítr odnesl kus plotu a BUM BÁC hrom.. další den mi máma řekla, že udeřil u výpadovce na tu vesnici. Paranoja nebo nám muž vážně pomohl? ^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Christeena | Web | 15. ledna 2012 v 18:07 | Reagovat

No tak to teda woow :O

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama